ráno .. zjištění, že fše je OK, nádherné deštivé ráno ... prostě pohoda ... s Jamesem scházíme dolů k potoku na nějakou tu Hygienu a dole se rozhodujeme, že vylzem nahoru na skálu ... tak se taky stalo a my stojíme uprostřed jednoho velkého mraku a z plánovaného překrásného rozhledu je najednou hovno ... prostudujem tedy aspoň důkladně tamější knihu návštěv a scházíme dolů do tábora ... tady už na nás čeká spousta povinností, jedna z prvních ... nanosit dřevo ... jdeme tedy do lesa ... po zaučení některých členů a vysvětlení jim, jak se seká dřevo a jak se pak tahá k ohništi se James seká do kolena ... to byla prdel :o) ... evakuace proběhla bez problémů ... Michal jde pro auto, James dostává jednu z prvních pomocí již v táboře, do auta už jde po svých ... nyní hurá ... naléhavý případ, chudák Michal musí řídit aji pod vlivem alkoholu ... samozřejmě, že poprvé v životě ... Sawati chtěl jet taky do nemocnice s tím, že se tam podívá na tamější záchody ... nicméně z auta je vyhoštěn a odjíždíme ve složení Michal, já a aj James se tam nacpal ... hurá na Vsetín ... tady už na nás čekají samí příjemní lidé ... od vrátné, která říkala, že pohotovost je až od sedmi až po hlavního chirurga José de la Copa, nebo jak se jmenoval ... s tím se naštěstí střetl jenom James .... po chvíli černého humoru v rozhovoru Michal + já vychází James se sádrou ... výrah není stavěný na takové nánosy špíny a proto jdeme po schodech ...
... po návratu do tábora zjišťujeme, že není udělané vůbec nic, takže hurá do lesa na dřevo, ať se může udělat jídlo...
zbytek dne ... stejný rytmus ... pivo-jídlo-pivo-jídlo ... prostě super ... akorád je zbytečně moc deštivo a je zbytečně velká kosa ... nicméně zalézáme do stanů a já zjišťuji, že poté, co jsem se smířil s tím, že nemám polštářek se musím smířit i s tím, že nemám ani Karimatku ... opět jí má James.